Janu Steklíkovi & Annegret Heinl
k uvedení výstavy Vitamíny pro jaro
v brněnské galerii T 23, 21. března 2006

Není původní větou, když řeknu: Jsou kumštýři, kteří se zdají, a jsou kumštýři, kteří jsou.

Je to ovšem věta stále platná, stále má své vítěze a zástupy poražených. Dělal jsem onehdy rozhovor s jedním přítelem-výtvarníkem (promiňte mi to nepěkné slovo) a narazili jsme taky na projevy a umělecké proudy porevolučních časů. A tento malíř mi řekl, že v tak hluboké krizi nebylo umění u nás ani v 50. letech, ani v dobách hluboké normalizace. Scénu prý zachvátila silně medializovaná vlna trendistů a tendencistů (ve smyslu trendů a tendencí západního umění 50. a 60. let, které k nám zcela formalisticky prosakovaly v minulých dobách, jako v podstatě odkoukaná „revolta“). Je to prý peleton sebou samými mediálně zhodnocovaných borců, s vydatnou zásobou zajímavostí a gagů, především však s fanglí: Prorazit!

Ani byste neřekli, že mluvím o Janu Steklíkovi, ovšem ve zcela negativním vymezení. Vždy u něho vítězila uměřená preciznost, zdánlivá jednoduchost, nepřekonatelná nápaditost a drtivá úspornost v kresebné lince. Dnešní výstava se mi však zdá být ještě něčím víc. Kromě základních souřadnic, které jsem jmenoval, je zde i detailní vypracovanost mineralogicko- (či biologicko-) botanického tématu celé instalace – uhelné, diamantově blyštivé poklady zemských hlubin i povlávající whitmanovská stébla trávy. Pozorujme, dívejme se, a nebudeme zklamáni.

Ovšem – jarní vitamíny! Dvojnásobný nositel Nobelovy ceny (za chemii a za mír) Linus Pauling zjistil, že nejenže nedostatek vitamínů způsobuje stárnutí a nejrůznější obtíže zdravotní, nýbrž že léčit mohou i vhodně zvyšovaná množství jednotlivých vitamínů. Ale ani to není jednoduché. Na Paulingovy vývody zase navazují vědci další, kteří zjistili, že vitamín C na příklad nepůsobí preventivně, jak se myslelo, za to snižuje o 20% příznaky rýmy. U vitamínu C ovšem je možno na větší dávky si navyknout tak, že snížení dávky následně vyvolá chorobu z nachlazení – infekci. Anebo se zjistilo, že přemíra vitamínu A způsobuje řídnutí kostí či v těhotenství porušení plodu. Navíc vysoké dávky tohoto vitamínu mohou způsobit otok mozku.

Vidíme, že o všem rozhoduje právě míra, uměřenost. Pán Bůh nám ostatně nedal místo očí mikroskop – zůstaňme tedy u těch erbenovských skrytých pokladů zemských hlubin a jarně povívající trávy a léčivých bylin. Bylin k léčení duše, nikoli pytle smetí, který z člověka radikální materialistická věda činí.

Ovšem je tu i Annegret Heinl (i když i na ni se v mnohém vztahuje leccos už z řečeného), Annegret se svými vrstvenými obrazy. Obrazy v čase a v trpělivosti zkoumání. Zkoumání struktury, vytvořené v čase nanášením barvy, od řídké a vodovité vrstvy, až po zahuštěný – a tím nejjemnějším štětcem nanášený – konečný povrch. Takový postup si zpětně přímo říká o detail, který zde můžeme paralelně sledovat. Blakeovský „svět v zrnku písku“:

Celý svět v zrnku písku zhlédnout

a nebe v polní květině,

na dlani sevřít nekonečnost

a věčnost v pouhé hodině.

William Blake: Proroctví nevinnosti

Život poznáváme tak, že do něho vstupujeme. Dovídáme se tak, že se řízneme o hrany, že zpoza prudce vyletivší ranní rolety nás uhodí do očí oslnivý žár slunce. A k tomuto uvědomění směřuje snažení umělce. Vidět dosud neviděné, cítit právě teď a tady jakoby dosud neuvědoměné.

Toto je vrstvení Annegret Heinl. Vrstvení života, vrstvení barevné, vrstvení času. A čas života každého z nás je plný vrstveného. Plný vrstev, které neopakovatelně padají na váhu naší pozemské pouti směrem k věčným horizontům. Nevěřím, že život je rozpadem. Naopak, je setkáváním.

V tomto je pro mne opět dílo Annegret Heinl a Jana Steklíka jasným důkazem.

J. E. F.
V Brně – Žabovřeskách, třetí neděli postní 2006