V Litomyšli vystavují Steklík, Nepraš, Heinlová a Patterson

Orlické noviny, 29. 9. 1999

Pobavili se nejen oni, ale také návštěvníci ve výstavním sále.
Desátého září byla v litomyšlském Domě u Rytířů zahájena výstava čtyř pozoruhodných výtvarníků, Oušťáka Jana Steklíka, jeho kamaráda sochaře Karla Nepraše, Annegret Heinlové z Německa a Američana Bena Pattersona.

Přítomné přivítal ředitel muzea Roman Košek, jednotlivé umělce potom představila Helena Zemanová. Jan Steklík patří k důležitým českým umělcům počátku šedesátých let, kdy vytvořil osobitou podobu českého informelu, v níž se již uplatnila jeho sensibilita k papíru a charakter vzniku díla se uplatňoval v kolážích, které autor postupně propaloval, měnil a opět přelepoval. Ve druhé polovině 60. let nabývá stále více na důležitosti raportový charakter prací odkazující bezprostředně k hospodskému prostředí. Účtenky, pivní tácky se stávají konstitutivními faktory jeho realizací. V roce 1995 se Jan Steklík seznámil s Annegret Heinlovou z Kolína nad Rýnem, která dělala koláže, v nichž používala tištěných reprodukcí fotografií. Mezi detaily vytvářela nové vizuální a významové vazby prořezáváním, vzájemným překrýváním či přelepováním. Pro spolupráci Jana Steklíka s Annegret Heinlovou jsou ale důležité projekty v podobě objektů i akcí. Při otevření Rosenbergova muzea ve Violíně se Heinlová a Steklík setkali s Benem Pattersonem žijícím nyní ve Wiesbadenu. Tato legenda moderního umění patří k těm, kteří jako první překračovali hranice tradičních médií a rozšiřovali pojem umění vůbec. Původně vystudovaný hudebník začal na přelomu 50. a 60. let objevovat nové podoby hudby. Patterson dvakrát vystupoval v Brně na Skleněné louce (1997, 1998) a byl zastoupen na reprezentativní výstavě Fluxus v Německu. Karla Nepraše a Jana Steklíka spojuje mnoho vlastností. Ostrost i jemnost projevu, originální humor, respekt k tradicím, ale též otevřenost k současnému dění. Karel Nepraš dovede uskutečnit náročné projekty určené pro konkrétní místo, jehož charakteristické vlastnosti a měřítko bere v úvahu. Nepraš se stal největší figurou českého renouveau figurace v šedesátých letech, rovněž také klíčovou osobností toho, čemu se říkalo česká groteska. Společně s Janem Steklíkem jsou kromě individuální tvorby každého z nich známi jako ředitelé Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. Jméno škole dala hospoda U Křižovníků v Praze, kde se tehdy scházeli s několika výtvarníky a umělci dalších oborů.

Při vernisáži se také umělci předvedli sami v tzv. performanci. Ben Patterson proháněl smyčec po kontrabasu, Karel Nepraš preludoval na housle, Annegret Heinlová přišívala všem na oděv rolničky a Jan Steklík měl pochopitelně ze všeho ohromnou legraci. Pobavili se i početní návštěvníci.